Tady najdete něco o mě....
Tady najdete něco o tomhle blogu....
Malorin T.K. Ikafati

28. 5. 2012

28. května 2012 v 14:37 | Malorin Ikafati |  Deník
Dva měsíce. Dva měsíce jsem se kvůli té blbé výpravě pořádně nevyspala. Lidé mají výpravy do přírody, a nikdy necestují bez dopravního prostředku do jiných zemí! A nikdy jejich výprava netrvá přes dva měsíce!!!!

16. 3. 2012
Na SSN se odsouhlasila výprava do jedné z našich akademií. Akademie se nachází asi tisíc světelných let odtud. A jdeme tam pěšky. Jdou tři upíři ze školy, studenti a jeden mimoškolní. A vlkodlaci taky. Uznejte, umím dobře řečnit a vychvalovat, protože za mých zásluh je ten náš čtvrtý samozřejmě Nathan. My dva jsme nejschopnější lovci, což se projevilo hned dnešní večer. Dělení na skupiny po dvou proběhlo, a když jsme se vrátili, nesli jsme toho dvakrát víc než ostatní. Asi jsme dost sehraní :) .

Tohle je první den naší výpravy, a určitě by jste chtěli vyprávět i zbytek, ale nic zajímavého se nestalo. Jeden z upírů měl asi deset sekund zlomenou ruku a po cestě zpátky jsme na skále zakopli a jako kostičky v dominu jsme se svalili asi 10 metrů. Jinak nic.

Dneska hodlám jít do lesů asi 15 mil od Montana Forest. Kdysi jsem si tam zařídila jeskyni, a zajímá mě jestli je to tam ještě použitelné. Budu asi cvičit lukostřelbu.....

Malorin
 

Eleanore Roween Silverová

28. května 2012 v 14:25 | Malorin Ikafati |  Učitelé

Úvod

Eleanore Roween je naše ředitelka, ředitelka MA. Je docla fajn. Učí nejvyšší ročníky, mám pocit že SSN (sociologie stvoření noci). Má černé vlasy, jako dehet. Je vysoká a zastupuje vlkodlaky. (Ředitel zastupuje upíry) Má sytě, skoro až smaragdově zelené oči a jejím druhem je Smearly. Netuším kdo to je, nikdy jsem ho neviděla, ale podle toho co o něm vím je docela hezký.

Údaje

Věk: 342 let
Povolání: Ředitelka, spisovatelka (napsala asi 4 knížky které obsahuje naše knihovna)
Povaha: Milá, příjemná a schopná. Je rozená vůdkyně.

Všechny předměty co Eleanore Roween učí:

SSN
Lukostřelba
Šerm
Historie II.

15. 3. 2012

15. března 2012 v 17:28 | Malorin Ikafati |  Deník
Omlouvám se...
Zase jsem slíbila že přijdu a ukázala jsem se tu o dva týdny později...
Ale mám něco, co sem prostě musím napsat.
Pokud berete stvoření noci jako něco nenormálního a mystického tak.... máte pravdu. Pokud si myslíte, že my, jakožto stvoření noci, zůstáváme ve škole, lese, uzavřená skupina tak.... se mýlíte. Potvrzení? Tak fajn.

Pátek, sobota, neděle - ty nejkrásnější dny (myslím ty nadcházející). Já, Iris, Erik a Nathan jdeme na Matějskou! Wow! :)
V pátek vyrazíme po vyučku z MA do klanu. Tam všichni, včetně Iris a Erika, budeme do soboty. V sobotu vyrazíme na Matějskou, pořádně to tam rozjedeme, pak jdeme zase tam, kde po nocích přebývají Iris s Erikem. Nevím kde to je, ale ostatně, Iris taky neví že Nathanovo a moje místečko je klanové sídlo, ani neví kde je apod.... Tak to bylo stručně to potvrzení společenskosti stvoření noci..... A teď to pratáhneme!

Už spřádám plány a brouzdám po internetu. Hledám nejadrenalinovější atrakce a jejich fotky. Slyšeli jste někdy o atrakci jménem Booster Maxx? Ano? Fajn... Cože, NE? OMG, co je tohle:


Nebo bungee ball?


To je výška, co? Určitě jste o nich už minimálně slyšeli... Na tyhle atrakce my půjdeme na 100%..... WOWOWOOWOW!

Tyhle fotky nejsou autorské, našla jsem je na netu. Škoda že se mi rozbil foťák, brzy bych sem dala i ty na kterých jsme my....

Tak se s vámi loučím a určitě se ozvu, jaké to bylo :D D:D ;)

Malorin
 


1. 3. 2012

1. března 2012 v 17:49 | Malorin Ikafati |  Deník
To snad není možný.... To vážně ani asi nemůže být pravda... Ne asi, určitě.
Přišlo mi předvolání. Vracím se do školy. Svátky Elidoru protentokrát netrvaly moc dlouho.... Achjo...
V dopise byl tenhle text:

Hromadný dopis pro studenty MA.

Vzhledem k tomu, že príští týden nás navštíví rada starších, jakožto studenti naší akademie by jste měli reprezentovat školu a být přítomni v době této návštěvy. Rada bude rozhodovat o vyloučení dvou studentů, hlavně jde ale o kontrolu naší školy (výuka, řád... ale i vaše chování a morálka). A v této době musí být přítomni VŠICHNI studenti. Pokud by se tak nestalo, bude jeho vyloučení dalším předmětem jednání rady. Ale nemějte strach. Prostě se jen dostavte do dnešních 20:00 hodin. Pokud by se z nějakých určitých důvodů tak nemohlo stát (například, pokud by délka vaší cesty zpět trvala déle), ohlašte čas vašeho příjezdu. Ten ale nesmí přesáhnout zítřejších 15:00 hodin. Žádám vás, aby jste dorazili co nejdříve.
Děkuji,

ředitelka školy
Elleanore Roween Silverová.



Fajn, takže já si o svátcích hezky naklušu zpátky do školy, no to je fakt super.... No nic, sbaleno už mám, jen jdeme s Nathanem lovit. Napsala jsem mu smsku:

Nathane, poslali vsem predvolani zpatky do skoly, takze balim. Ale zas tak daleko to nejni... No nic, jen, pujdeme lovit? Mame byt ve skole do osmi vecer, takze bych vyrazila tak... Za patnact minut :). Beres?

Odpověď přišla téměř okamžitě:

Achjo... Jo, jasne beru. Skoda ze uz dneska, ale cekal jsem ze se to stane. Kdyz jsme byli vcera lovit, byla rada v sidle klanu. Ale to proberem az se sejdem. Takze, jo. Hoy...

Takže whipee, alespoň se mám na co těšit. Těch patnáct minut budu relaxovat ve volném stylu. No, uvidíme se zítra, až se sem dostanu.

Malorin

Autorské básně

27. února 2012 v 21:23 | Malorin Ikafati
Na podnět spousty lidí a taky ze svého pocitu, bohužel, tady zvěřejňovat svoje básně nebudu, to jen kvůli porušování autorských práv, kopírování beze zdroje apod. Omlouvám se vám, vážně...
Malorin

27. 2. 2012

27. února 2012 v 20:34 | Malorin Ikafati |  Deník
Ahoj.
Jo, já vím že jsem říkala že se tu přes Elidor neukážu... Když ono mi to nedalo :D...
Nathan byl včera úplně úžasnej. Přinesl mi asi čtyř-centimetrový zub Tagua, zavěšený na černém ,,kulatém'' provázku z kůže. Je krásný. Na jedné straně je vyrytý drak. A ten drak, mimochodem, je taky nádherný.
Pak jsme šli lovit. Tentokrát jsme se zaměřili na laňku. Byla asi třetí největší z početného stáda. Byla moc pěkná (a taky vypadala moc chutně...), měla dost vytrénované nohy. Na TUHLE laň si už z Elsa Tille muselo nechat zajít chuť hodně vlkodlaků, a to i v početných skupinách. My jsme byli jenom dva, a chtěli jsme večeřet :D. Nathan to zase obešel, potichu, ani lísteček se pod jeho krokem nepohnul. Já jsem laňku nahnala k soutěsce. Nathan už jí skoro měl, ale pak se stalo to, co se stalo všem lovcům. Laň vyskočila, odrazila se od skalní stěny, přeletěla nám přes hlavu a uháněla pryč. Vyrazila jsem za ní, Nathan hned za mnou. Ještě několikrát jsme ji Nathan nebo já už měli, jen tak tak utekla. Pak se stalo něco ošklivého. Nathan skočil po laňce, jenže ta mu uhnula a od se ,,nabodl'' pravou přední tlapou přímo na skalní výběžek. Já jsem, ještě než jsem zpozorovala co se stalo, skočila po uhýbající lani a.... no jo, chytla jsem jí. Jenže Nathan na tom tak dobře nebyl. Zavolala jsem na Remaina. Chvilku se nic neozývalo, ale pak se vznítila přední řada keřů před námi. Za těmi keři stál samosebou Remain. Po krátké domluvě jsem mu naložila všechno na záda, včetně Nathana ve vlčí podobě. Za chvilku už jsem jako člověk nasedala vedle černého vlka. Zajímavé. Snad ještě nikdy jsem nebyla s Nathanem tak, že bych byla člověk a on vlk. Jednou to bylo obráceně... No nic. S Remainem jsme zaletěli do sídla klanu, vyložili jsme veškerý zvířecí náklad (:)) a rozloučili jsme se.

Vzala jsem Nathana do srubu a začala jsem mu ošetřovat zraněnou tlapu. Pořád musel být ,,jako vlk''. Když jsem mu ji obvázala a zastavila krvácení, konečně se mohl proměnit.
Seděl vedle mě na posteli, koukali jsme oknem na hvězdy a rozmanitá souhvězdí. Hladila jsem ho po zraněné ruce. S pohledem z okna jsme si začali povídat. Pozici v sedě vystřídala ta v leže, vedle sebe. Pak jsme prostě nějak usnuli, nevím jak se to stalo.....



A dnešek? Nic zajímavého. Dnešek byl hrozně nespravedlivý.
Jako na spoustě dalších škol, i na té naší bývá soutěž v recitaci, přednesu. Vzhledem k tomu, že naše třídní nám o tom řekla v pátek (ostatní to věděli až dva měsíce dopředu), tudíž jsme na to měli jen tři dny, se z toho stala nespravedlnost č. 1 (:D)....
Měla jsem báseň z řeckých dějin, o Daidalovi a Ikarovi. Šla tam i Iris, měla vykousnutý textík z nějaké knížky. Dostala jsem druhé místo (:/), Anis třetí. Nějaká holka, ta co měla to první (říkala to moc hezky, fakt), mohla postoupit dál. My ostatní ne. Byli jsme třetí katergorie. Kategorie je nultá, první, druhá, třetí a čtvrtá. Ve všech kategoriích, kromě té naší, postoupili všichni s nějakým umístěním = nespravedlnost č. 2. Ale zase, ta holka s prvním místem asi nebude moci jít na další kolo, takže půjdu já. A Iris mi slíbila, že tam půjde se mnou...
Po té soutěži jsem si šla vyzvednout opravený luk (jeden idiot mi rozstřihl ,,koženou gumku''). A na mě si hezky opravář navýšil cenu, hezky si vydělal... No nic, přešla jsem to... Ale, nespravedlnost č. 3. Pak ještě bylo č. 4, ale už nemám moc času, takže,

Ahoooooj,
Malorin

26. 2. 2012

26. února 2012 v 14:52 | Malorin Ikafati |  Deník
Wow....
Zkouškové období ve škole v pololetí jsem přežila.... Ale jen těsně :). Bohužel to ještě neskončilo... Každopádně je teď ale hodně volna, tu dobu co jsem tu nebyla, to byl svátek Lerétis. Teď tu nějakou dobu taky nebudu - svátky Elidoru...
Stručně vám popíšu, co se dělo přes Lerétis.
Byla jsem převážně v klanovém sídle. Konečně jsem zas žila tak, jako dospělí vlkodlaci. Zažila jsem taky klanovou radu. Mluvilo se o stěhování jelenů kvůli lidskému ničení přírody. Naštěstí tady, kde žijeme, se snažíme omezovat ničení přírody lidmi, jak jen to jde. Když zajdou moc daleko, nenápadně jim dáváme najevo, že to přehánějí, a oni pak nadlouho nechají lesy být..... ;) ;)... Ale neubližujeme jim. To je proti našim zákonům. Ublížení je povoleno pouze ve smrtelném ohrožení lidmi, také prozrazení identity vlkodlaka. V případě dekódu identity je povolena úprava paměti dotyčného. Stránka 123, odstavec 14, řádek 7, Codice Elsa Tille. (Codice Elsa Tille je latinsky něco jako zákoník klanu Elsa Tille...)
Tak jo, zas mi hází někdo kamínky na okno. Nathan. Divím se, že to okno ještě nerozbil.....

Tak ahoj, ozvu se po svátcích Elidoru....
Malorin

25. 1. 2012

25. ledna 2012 v 14:53 | Malorin Ikafati |  Deník
Slíbila jsem, že do svého deníku přidám lov, s Nathanem. Ale dřív jsem se sem nedostala, zítra píšeme, ehm, důležitou písemku a, ehm, jsme se ,,učily''. Ale vážně, zkoušely jsme se. Bylo to ze Sociologie stvoření noci. SSN. To je hrozný předmět. Nesnáším ho. A naše učitelka na SSN nám zadala dvě témata, takže píšeme z obou najednou. Plus k tomu přidala ještě jedno, co jsme dělali před Vánoci. Pak kdo je tu blázen.... No, nic, takže s Nathanem to večer bylo takhle:

Přišla jsem už v půl deváté a on nikde. Stála jsem před pokojem. Bylo asi třičtvrtě, když mě napadlo podívat se dovnitř. Na stole bylo spoustu svíček, všechny hořely. Popošla jsem s jistotu blíž. Jenže ta jistota byla moc přehnaná. Zakopla jsem o jakýsi provaz, který nějaký debil navázal od nohy postele až ke skříni. Hlavou se mi skoro stihla mihnout myšlenka na smrt upálením, ale jen skoro. Protože od ,,někud'' se ,,někdo'' objevil, chytil mě a políbil. Myslela jsem že ho zabiju....
,,Nathane, ty....'', pokusila jsem se něco namítnout.
Než jsem to ale stihla, umlčel mě jeho dlouhý polibek. Celkem jsem se uklidnila....
,,Hm... Málem jsi mě zabil....'', připomněla jsem.
,,Ale jen málem. Jdeme?'', smál se.
,,Jo... Co budeme dneska lovit?''
,,V lese se usadili noví jeleni. Jednoho jsem si vyhlídl, chytíme ho spolu.'', řekl Nathan.
Chvíli jsme jen mlčky šli, ale pak se ozval řev, něčeho jako je dinosaurus. Zastavila jsem se a otočila. Nenamáhala jsem se ho najít očima, cítila jsem kde je.
,,Ahojky, Remaine.'', řekla jsem, jako by se nestalo nic zvláštního.
,,Ahoj, jdete lovit? V tom případě vám nabízím jedinečný dopravní prostředek, platba bez DPH.'', ozval se Remain.
,,Ne, díky. Posledně jsi nás málem shodil... Vážně, dálkovou zbraň mám, ohněm se dá šíp ověnčit taky. A navíc nechceme, aby nám kořist upekl tvůj ohnivý smradlavý dech...'', okamžitě jsem odmítla.
,,Ale právě to potřebujeme. Remanie, nemohly bys zůstat tady a udržet nám tu OHNÍČEK? Jen hlavně ne požár, jako posledně....'', smazal mé námitky Nathan.
,,Jo, jasně... Čekám tu na vás...'', řekl Remain. Mezitím už si lehl a prsknul jiskru na hromadu dřeva co jsme si přinesli.

Odebrali jsme se ke stádu. Byli jsme naprosto tiší. Nathan mi mlčky ukázal jelena, na kterého budeme útočit. Nebyl úplně největší, nebyl to dominantní samec stáda. Ale kdybychom zabili jeho, stádo by se bez něj neobešlo a rozpadlo by se. Jedinci by nepřežili. Počkali jsme, dokud se náš jelen neodběhl napít. Nathan statečně vyrazil ze strany, kde stálo stádo. Já jsem vyrazila přímo k jelenovi, z jiného směru. Tady vám mohl uniknout jeden malý detail, a to, že ud začátku událostí tohoto odstavce jsme proměnění ve vlky. No nic. Jelena jsme nakonec chytili.

Ani si nedkoážete představit, jak úžasně umí Nathan mladého jelínka ochutit. Na Remainově plameni (ale ne přímo z té jeho smradlavé tlamy!!!!!!) jsme jelena ,,grilovali'' a jak už jsem zmínila, Nathan ho úžasně dochutil. Snědli jsme ho spolu (Remain dostal taky kousek :D), potom jsme se rozloučili s Remainem a odešli jsme ke klanu. Pak jsme s Nathanem seděli u svíček v pokoji a povídali jsme si... jen povídali. Strašně dlouho... No... dobře, tak nejen povídali. Taky jsme se líbali. Leželi jsme vedle sebe na posteli a sledovali oknem oblohu. Byly vidět hvězdy. Určili jsme pár souhvězdí... Pak jsme si ještě dlouho povídali. Podle mého předpokladu jsme okolo druhé ráno usnuli. Když jsem se probudila, Nathan už tam nebyl. Většinou, když spolu usínáme, ráno už ,,tam'' není. Převlékla jsem se a běžela jsem na MA. Bohužel teď už nemám čas napsat dnešní den. Ostatně, ten ještě neskončil. Teď běžím na naší ,,odpoledku''. Máme jí dneska od čtyř. A vůbec, ,,my'' nemusíme moc spát....
Malorin

24. 1. 2012 - odpoledne

24. ledna 2012 v 16:45 | Malorin Ikafati |  Deník
Konečně... Dneska alespoň končíme už teď.... Nesnáším ty věčné kecy učitelky Psyri...... Hele, přišla mi SMSka. Nathan!
Text esemesky vám sem napíšu:
ahoj. Nechces jit dneska lovit? Pak by jme spolu mohli zustat v sidle klanu, mam pro tebe prekvapeni. Nic si sebou neber. Povolena je pouze zbran (ci vice zbrani :)). a muzes si vzit mobil. Odepis mi.
PS: Neber sebou Iris, pritahla by Erika.
Nathan

Nejvíc mě dostalo to ,,PS'' - teda v tom špatném slovasmyslu. Jinak, když jsem překonala brázdu vzteku z již zmiňovaného ,,PS'', jsem mu nadšeně odepsala:
ahojky. jo, jasne ze chci, prijdu. vezmu si sebou ikafati, luk a mobil. ,,trochu'' jsi me s tim ,,PS'' nastval. je to jen moje kamarádka, Nathane. ja nemuzu za to, ze Erika nesnasis. neni tak hroznej. a je hezkej. i kdyz ne tak jako ty :D. dobre, dneska ji sebou nevezmu. sejdeme se uz v 21:00 u nasich pokoju v klanu. a prijd vcas, nebo zavolam Iris.

No, tak to by jsme měli program na večer. Počítám s tím, že do postele (myslím SPÁT) se dostanu tak okolo druhé ráno. To ujde. Asi budu spát v klanovém pokoji, musím to Iris říct.... Ale vsadím se, že tu sama nebude. Ona je s Erikem pořád (stejně jako já s Nathanem). Narozdíl ode mě ale v noci lítá po lese - já spím V sídle Ellsea Tille. Proto pak vždycky vypadá, jak kdyby za sebou měla souboj s Erínyemi*...
Kdyby tu byl smajlík - žárovka, tak ho sem dám. Právě jsem dostala super nápad... Přemýšlím, že bych teď když mám volno zašla do stájí. Khiara mě tam určitě ráda uvidí, a já se uvidím s Artemidou.
Vysvětlivky ;):
Khiara je naše učitelka jezdectví. Měli by jsme jí správně říkat Profesorka Reynolldsová, ale smíme jí říkat křestním jménem - Khiara. Je strašně v pohodě. Má nás ráda a je strašně hodná, i když pokud jde o to, jak se staráme o koně, umí být pěkně zlá. Na mou osobu (naštěstí) tahle zkušenost ještě nepadla... Každopádně mě má ráda, protože mám ráda koně. Něco o ní bude v rubrice učitelé.
Artemis je ,,moje'' klisnička, o tu se starám ve stájích. Napíšu vám o ní něco k mým mazlíčkům.

Jakmile jsem se dostala ke vchodu do stájí k boxům, slyšela jsem mlácení kopyty a frkání. Já nevím, jak to Artemis dělá, vždycky ví, že to jsem já, i když je tak daleko... Skočila jsem do sedlovny pro její krásné (černé, vyšívané stříbrnou) sedlo. Že mě nenapadlo dřív, že tam narazím na Khiaru.
,,Ahoj Khiaro! Nudila jsem se, tak mě napadlo, že zaskočím za Artemis. Venku je celkem pěkně, chtěla jsem se projet. Jak se máš? Poslední hodina, co jsme s tebou včera měli mít, byla odvolaná....''
,,Ahoj Malorin. To je výborný nápad, ona je vždycky celá neklidná, když za ní nepřijdeš každý den. Pokud jde o to jak se mám, tak můžeš být klidná. Poslední hodina byla odvolaná kvůli radě školy. Ty v pololetí z jezdectví určitě projdeš lehce. Jen se tě chci zeptat, můžeš mi říct, proč se ten... neschopný Luke hlásil na jezdectví?''
Zasmála jsem se.
,, Jsem ráda že se nic nestalo... a pokud jde o Luka, dokopali ho k tomu rodiče. Khiaro, já už běžím za Artemidou, nebo nám rozmlátí stáje... Ahoj!''
Khiara se už jen usmála, zamávala mi a pokračovala ve své práci v sedlovně.
Nevím co dál už sem napsat. Jen asi to, že jsem zbytek dne projezdila po školních zahradách na Artemidě.

Dneska večer už vám asi nestihnu napsat, jak to bude s Nathanem, ale napíšu vám to sem zítra ráno, nebo po škole.
Malorin

24. 1. 2012

24. ledna 2012 v 8:14 | Malorin Ikafati |  Deník
Blééééé. Já nesnáším rána.... Muset vstávat takhle brzo... To je jak kdybych něco provedla,.... Škola by mohla začínat třeba a dvě hodiny později. I když to asi ne.. ;) Stejně by to neprošlo. Dneska nám alespoň odpadla ta první. Jenže je 8:09. A než to dopíšu, bude ještě později. Takže, z toho vyplývá, že už musím vstávat.

Jejda, tak to je poprvé, co jsem vzhůru dřív, než Iris. Vypadá pobledle. No, nemá někde pařit celou noc s Erikem. Já, já jsem v noci spala. Sice ne ve své posteli, ale to není podstatné (byla jsem v klanovém sídle. později vám tu o něm něco napíšu...). A samozřejmě s Nathanem. No, mám docela naspěch, přestože stačí seběhnout schody, přeběhnout zmrzlý dvůr a vyběhnout do nejvyššího patra budovy učeben... NE. Vezmu to přes zahrady, na místo s rozcestím. Jestli nevíte o čem mluvím, přečtěte si něco o Montana Academy. Já už musím běžet. Tak ahoj....

Kam dál

Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti