Tady najdete něco o mě....
Tady najdete něco o tomhle blogu....
Malorin T.K. Ikafati

Leden 2012

25. 1. 2012

25. ledna 2012 v 14:53 | Malorin Ikafati |  Deník
Slíbila jsem, že do svého deníku přidám lov, s Nathanem. Ale dřív jsem se sem nedostala, zítra píšeme, ehm, důležitou písemku a, ehm, jsme se ,,učily''. Ale vážně, zkoušely jsme se. Bylo to ze Sociologie stvoření noci. SSN. To je hrozný předmět. Nesnáším ho. A naše učitelka na SSN nám zadala dvě témata, takže píšeme z obou najednou. Plus k tomu přidala ještě jedno, co jsme dělali před Vánoci. Pak kdo je tu blázen.... No, nic, takže s Nathanem to večer bylo takhle:

Přišla jsem už v půl deváté a on nikde. Stála jsem před pokojem. Bylo asi třičtvrtě, když mě napadlo podívat se dovnitř. Na stole bylo spoustu svíček, všechny hořely. Popošla jsem s jistotu blíž. Jenže ta jistota byla moc přehnaná. Zakopla jsem o jakýsi provaz, který nějaký debil navázal od nohy postele až ke skříni. Hlavou se mi skoro stihla mihnout myšlenka na smrt upálením, ale jen skoro. Protože od ,,někud'' se ,,někdo'' objevil, chytil mě a políbil. Myslela jsem že ho zabiju....
,,Nathane, ty....'', pokusila jsem se něco namítnout.
Než jsem to ale stihla, umlčel mě jeho dlouhý polibek. Celkem jsem se uklidnila....
,,Hm... Málem jsi mě zabil....'', připomněla jsem.
,,Ale jen málem. Jdeme?'', smál se.
,,Jo... Co budeme dneska lovit?''
,,V lese se usadili noví jeleni. Jednoho jsem si vyhlídl, chytíme ho spolu.'', řekl Nathan.
Chvíli jsme jen mlčky šli, ale pak se ozval řev, něčeho jako je dinosaurus. Zastavila jsem se a otočila. Nenamáhala jsem se ho najít očima, cítila jsem kde je.
,,Ahojky, Remaine.'', řekla jsem, jako by se nestalo nic zvláštního.
,,Ahoj, jdete lovit? V tom případě vám nabízím jedinečný dopravní prostředek, platba bez DPH.'', ozval se Remain.
,,Ne, díky. Posledně jsi nás málem shodil... Vážně, dálkovou zbraň mám, ohněm se dá šíp ověnčit taky. A navíc nechceme, aby nám kořist upekl tvůj ohnivý smradlavý dech...'', okamžitě jsem odmítla.
,,Ale právě to potřebujeme. Remanie, nemohly bys zůstat tady a udržet nám tu OHNÍČEK? Jen hlavně ne požár, jako posledně....'', smazal mé námitky Nathan.
,,Jo, jasně... Čekám tu na vás...'', řekl Remain. Mezitím už si lehl a prsknul jiskru na hromadu dřeva co jsme si přinesli.

Odebrali jsme se ke stádu. Byli jsme naprosto tiší. Nathan mi mlčky ukázal jelena, na kterého budeme útočit. Nebyl úplně největší, nebyl to dominantní samec stáda. Ale kdybychom zabili jeho, stádo by se bez něj neobešlo a rozpadlo by se. Jedinci by nepřežili. Počkali jsme, dokud se náš jelen neodběhl napít. Nathan statečně vyrazil ze strany, kde stálo stádo. Já jsem vyrazila přímo k jelenovi, z jiného směru. Tady vám mohl uniknout jeden malý detail, a to, že ud začátku událostí tohoto odstavce jsme proměnění ve vlky. No nic. Jelena jsme nakonec chytili.

Ani si nedkoážete představit, jak úžasně umí Nathan mladého jelínka ochutit. Na Remainově plameni (ale ne přímo z té jeho smradlavé tlamy!!!!!!) jsme jelena ,,grilovali'' a jak už jsem zmínila, Nathan ho úžasně dochutil. Snědli jsme ho spolu (Remain dostal taky kousek :D), potom jsme se rozloučili s Remainem a odešli jsme ke klanu. Pak jsme s Nathanem seděli u svíček v pokoji a povídali jsme si... jen povídali. Strašně dlouho... No... dobře, tak nejen povídali. Taky jsme se líbali. Leželi jsme vedle sebe na posteli a sledovali oknem oblohu. Byly vidět hvězdy. Určili jsme pár souhvězdí... Pak jsme si ještě dlouho povídali. Podle mého předpokladu jsme okolo druhé ráno usnuli. Když jsem se probudila, Nathan už tam nebyl. Většinou, když spolu usínáme, ráno už ,,tam'' není. Převlékla jsem se a běžela jsem na MA. Bohužel teď už nemám čas napsat dnešní den. Ostatně, ten ještě neskončil. Teď běžím na naší ,,odpoledku''. Máme jí dneska od čtyř. A vůbec, ,,my'' nemusíme moc spát....
Malorin

24. 1. 2012 - odpoledne

24. ledna 2012 v 16:45 | Malorin Ikafati |  Deník
Konečně... Dneska alespoň končíme už teď.... Nesnáším ty věčné kecy učitelky Psyri...... Hele, přišla mi SMSka. Nathan!
Text esemesky vám sem napíšu:
ahoj. Nechces jit dneska lovit? Pak by jme spolu mohli zustat v sidle klanu, mam pro tebe prekvapeni. Nic si sebou neber. Povolena je pouze zbran (ci vice zbrani :)). a muzes si vzit mobil. Odepis mi.
PS: Neber sebou Iris, pritahla by Erika.
Nathan

Nejvíc mě dostalo to ,,PS'' - teda v tom špatném slovasmyslu. Jinak, když jsem překonala brázdu vzteku z již zmiňovaného ,,PS'', jsem mu nadšeně odepsala:
ahojky. jo, jasne ze chci, prijdu. vezmu si sebou ikafati, luk a mobil. ,,trochu'' jsi me s tim ,,PS'' nastval. je to jen moje kamarádka, Nathane. ja nemuzu za to, ze Erika nesnasis. neni tak hroznej. a je hezkej. i kdyz ne tak jako ty :D. dobre, dneska ji sebou nevezmu. sejdeme se uz v 21:00 u nasich pokoju v klanu. a prijd vcas, nebo zavolam Iris.

No, tak to by jsme měli program na večer. Počítám s tím, že do postele (myslím SPÁT) se dostanu tak okolo druhé ráno. To ujde. Asi budu spát v klanovém pokoji, musím to Iris říct.... Ale vsadím se, že tu sama nebude. Ona je s Erikem pořád (stejně jako já s Nathanem). Narozdíl ode mě ale v noci lítá po lese - já spím V sídle Ellsea Tille. Proto pak vždycky vypadá, jak kdyby za sebou měla souboj s Erínyemi*...
Kdyby tu byl smajlík - žárovka, tak ho sem dám. Právě jsem dostala super nápad... Přemýšlím, že bych teď když mám volno zašla do stájí. Khiara mě tam určitě ráda uvidí, a já se uvidím s Artemidou.
Vysvětlivky ;):
Khiara je naše učitelka jezdectví. Měli by jsme jí správně říkat Profesorka Reynolldsová, ale smíme jí říkat křestním jménem - Khiara. Je strašně v pohodě. Má nás ráda a je strašně hodná, i když pokud jde o to, jak se staráme o koně, umí být pěkně zlá. Na mou osobu (naštěstí) tahle zkušenost ještě nepadla... Každopádně mě má ráda, protože mám ráda koně. Něco o ní bude v rubrice učitelé.
Artemis je ,,moje'' klisnička, o tu se starám ve stájích. Napíšu vám o ní něco k mým mazlíčkům.

Jakmile jsem se dostala ke vchodu do stájí k boxům, slyšela jsem mlácení kopyty a frkání. Já nevím, jak to Artemis dělá, vždycky ví, že to jsem já, i když je tak daleko... Skočila jsem do sedlovny pro její krásné (černé, vyšívané stříbrnou) sedlo. Že mě nenapadlo dřív, že tam narazím na Khiaru.
,,Ahoj Khiaro! Nudila jsem se, tak mě napadlo, že zaskočím za Artemis. Venku je celkem pěkně, chtěla jsem se projet. Jak se máš? Poslední hodina, co jsme s tebou včera měli mít, byla odvolaná....''
,,Ahoj Malorin. To je výborný nápad, ona je vždycky celá neklidná, když za ní nepřijdeš každý den. Pokud jde o to jak se mám, tak můžeš být klidná. Poslední hodina byla odvolaná kvůli radě školy. Ty v pololetí z jezdectví určitě projdeš lehce. Jen se tě chci zeptat, můžeš mi říct, proč se ten... neschopný Luke hlásil na jezdectví?''
Zasmála jsem se.
,, Jsem ráda že se nic nestalo... a pokud jde o Luka, dokopali ho k tomu rodiče. Khiaro, já už běžím za Artemidou, nebo nám rozmlátí stáje... Ahoj!''
Khiara se už jen usmála, zamávala mi a pokračovala ve své práci v sedlovně.
Nevím co dál už sem napsat. Jen asi to, že jsem zbytek dne projezdila po školních zahradách na Artemidě.

Dneska večer už vám asi nestihnu napsat, jak to bude s Nathanem, ale napíšu vám to sem zítra ráno, nebo po škole.
Malorin

24. 1. 2012

24. ledna 2012 v 8:14 | Malorin Ikafati |  Deník
Blééééé. Já nesnáším rána.... Muset vstávat takhle brzo... To je jak kdybych něco provedla,.... Škola by mohla začínat třeba a dvě hodiny později. I když to asi ne.. ;) Stejně by to neprošlo. Dneska nám alespoň odpadla ta první. Jenže je 8:09. A než to dopíšu, bude ještě později. Takže, z toho vyplývá, že už musím vstávat.

Jejda, tak to je poprvé, co jsem vzhůru dřív, než Iris. Vypadá pobledle. No, nemá někde pařit celou noc s Erikem. Já, já jsem v noci spala. Sice ne ve své posteli, ale to není podstatné (byla jsem v klanovém sídle. později vám tu o něm něco napíšu...). A samozřejmě s Nathanem. No, mám docela naspěch, přestože stačí seběhnout schody, přeběhnout zmrzlý dvůr a vyběhnout do nejvyššího patra budovy učeben... NE. Vezmu to přes zahrady, na místo s rozcestím. Jestli nevíte o čem mluvím, přečtěte si něco o Montana Academy. Já už musím běžet. Tak ahoj....

Seznam

20. ledna 2012 v 12:26 | Malorin Ikafati |  Mazlíčci
Mazlíčků mám spoustu, ale ti, co mi přímo patří, jsou:
1) Had
jmenuje se Felishia
2)Myš
jmenuje se Taylor
3)Drak
jmenuje se Remain
4)...,,Kůň'' (je to Hipocampus)
jmenuje se Elect (stejně mu říkám error...)

Pak mám ještě Klisnu ve školních stájích - Artemis.

Tak ten zvláštní seznam můžete strávit, a pak se kouknout na jednotlivé popisy....

Akademie Montana Academy

20. ledna 2012 v 0:15 | Malorin Ikafati |  Místa
Montana Academy
Chodí nás tam víc (nás = stvoření noci = vlkodlaci, upíři atk). Nathan tam ale bohužel nechodí, vzhledem k tomu, že on tuhle školu už vychodil (říkám že 18 mu je jen jako stav jeho těla), tudíž už tam chodit nemůže, tudíž už ho to nebaví, tudíž už do školy nechodí. Já jsem do Montany přišla spolu s Iris, za Nathanem. Iris se sem ale dostavila za Erikem. Erik Leaster je její kluk. Oba jsou upíři. Slyšeli jste správně, upíři. Moc historek o tom, jak to mezi upíry a vlkodlaky jiskří není pravda. Iris je moje nejlepší kamarádka. Nathan s Erikem ,,moc nevychází''. Popravdě řečeno musím dávat pozor, aby na sebe nenarazili.... No, takže, Montana Academy je obroooovskááááá budova, okolo ní je zeď, následuje gotická železná brány, taktéž obrovská, uvnitř zdi máme nádherné zahrady, rozdělené na části (rozdělili si je studenti) - nejznámější je část zamilovaných, v překladu sad rudých růží. Tam je spousta laviček a takových těch poloaltánků, kam si často chodí páry ,,relaxovat''... pak tu máme část, které se říká yellowstone, podle chráněné oblasti v Americe. V našem yellowstonu najdete říčku, která krásně zurčí, okolo ní spoustu kamenů, na které se dá sedat a ty okolní klidně použít jako stoleček - z toho důvodu tam občas lidé chodí jíst - a taky spoustu stromů, nejčastěji listnatých. Je to tam krásné... Další část bych jmenovala jako část procházky. Je to vlastně taková pěkná barevná zahrada s dlážděnými cestičkami. Touhle částí si skoro všichni zkracují cestování přes areál Montana Academy (dál už budu psát jen MA), je to tam příjemné. A zkracují jsem řekla pro to, že je tam místo, kde se cesty rozdělují do čtyř rozvětví. Ať se vydáte jakýmkoliv, za chvilku vás dovede tam, kam chcete, samozřejmě jen po areálu MA. Pokud se naopak chcete jen procházet, cesta někam vám trvá tak dlouho, jak jen chcete... Zvláštní.... Pak je tu pár dalších menších částí, ale o těch se zmíním až někdy jindy... Je na řadě budova školy. Máme hlavní budovu, ta je do gotického stylu, podobá se hradu, jsou tam všechny učebny na škole a taky všechny sklady. Je tam jídelna, velká společenská místnost, kde se můžou scházet lidé z jiných kolejí. Potom bych zmínila část chrámů. Máme tady chrám boha Apollona, patrona vlkodlaků, chrám bohyně Nyx, patronky upírů, chrám Dia, vládce bohů. Vedle chrámů je budova, kde si studenti mohou zasvětit oltář i jiným bohům... Já jsem dělala oltář bohyni Artemis a Poseidonovi. Artemis mám nejradši a neznamená to, že jsem zanevřela na Apollona, protože ona je jeho dvojče... Artemis je bohyně měsíce, zvěře a přírody a patronka (a bohyně) lovu. Poseidon je vládce moří a oceánů, vůbec všech vod, a otec koní. Je to možná divné, ale působí na mě hrozně sympaticky. A taky ráda jezdím... A nejen na koních... O mých mazlíčcích hned vytvořím novou rubriku... :D :D bude se hodit. A nakonec, koleje. Jsou tu dvě, chlapecká a dívčí. Ale ty, samy o sobě se dělí na dvě části, vlastně patra. Jak už asi tušíte, na každém patře jsou pokoje - 1. patro upíři, 2. patro vlkodlaci. Ale my můžeme prolézat naši kolej, dokonce by jsme ani nedostali výprask za to, že spíme v jednom pokoji, i když jsme každá jiná rasa. Z toho vyplývá, že mám pokoj pro dva s Iris. Na patře jsou tři společenské místnosti, v každé je bufet. Snídáme tam. V jedné skřínce tam jsou asi všechny snídaňové lupínky,kuličky, musli, vlstně všechno co se ráno dává do mléka na světě. Pak jsou v bufetu čtyři ledničky. V jedné je coca-cola, pepsi-cola, mirinda a tak podobně. V další jsou nápoje jako mléko, perlivá, jemně perlivá nebo neperlivá voda, ochucené vody, a tak. V poslední ledničce jje jídlo, které se do ledničky dávat musí (ale ne něco jako u vás doma třeba maso, ale je tam ovoce, zelenina, pomazánky, salámy, máslo, spoustu, ale spoustu sýrů a tak), druhá polovina této ,,ledničky'' je mrazák, tam skoro nikdy nic není... Ale občas tam máme zásoby mražené pizzy, ale mrazák bývá zamčený, takže pro pizzu se musí jít za nějakým učitelem a říct mu, k jaké příležitosti chceme pizzu. Rozhodně nás nenechá sežrat jednu z pizz z dovozu velikosti jumbo, když mu řekneme že na ní máme chuť.... Pizzu máme třeba k filmům, videu, nebo při zvláštních příležitostech. Ale při těch ,,zvláštních příležitostech'' , tak když už máme pizzu, tak dostaneme domácí, z jídelny. jen tak mimochodem, v naší jídelně vaří úúúúúúúúžasněěěě! Tak přejdu k další čísti areálu MA, budova pro učitele. Jak už název napovídá, tam jsou pokoje pro učitele. Je to jednopatrovka. Další část, kterou je nutno zmínit, je jízdárna. Máme tady spoustu koní... vedle jízdárny je krytá tělocvična, teda vlastně dvě. V jedné se často cvičí spoustu bojových umění a bojů. Vedle je tělocvična nekrytá, tedy spíš hřistě. Tam se málokdy cvičí, ale studenti si tam ve svém volném čase můžou jít třeba zastřílet lukem do terčů, které máme v malém skladu vedle, nebo zaházet oštěpem. Nebo taky jen zaběhat. A asi už poslední část (kromě těch menších, co zmíním jen možná někdy v deníku) je studovní budova... Tam mohou studenti chodit se učit, se učit, se učit (:/)..... ale nejen to. Je tam obrovitá knihovna, kde je snad všechno. V knihovně jsou tři počítače, kde se dá najít titul knihy a její umístění. Pod knihovnou je Interaktivní místnost. máme tam tři Interaktivní tabule, a spoustu počítačů. Ne takové ty staré křápy, ale stylové ,,něco'' co daleko přesahuje název ,,počítač''.
Doufám že jsem na nic nezapomněla, a kdyby jo, co nejdřív to sem dopíšu...
Malorin

Nathan Priceon

19. ledna 2012 v 23:28 | Malorin Ikafati |  Moji přátelé... a taky nepřátelé
Jméno: Nathan Priceon
Věk: 18 let (stav těla)
Rasa: Vlkodlak
Klan: Elsa Tille
Postavení v klanu: Syn vůdce klanu

Přiblížit:
Bude dalším vůdcem, po svém otci. Nathan Priceon je vlastně potomek Elsea Tille, který klan založil. Po něm se taky klan jmenuje Elsa Tille. A v jeho rodu se vůdcovství dědí. Chodím s ním... Teda trochu víc. Na srsti se mu občas (když je ve stavu vypětí emocí = chrání mě, bojuje, ostatečňuje se, loví... bla bla bla) objevují namodralé znaky - znaky vůdce. Když jdeme na lov, rád loví holýma rukama (ha ha ha, předvádí se), ale používáme i luky, dýky, oštěpy a další podobné zbraně.

Malorin... Já

19. ledna 2012 v 23:18 | Malorin Ikafati |  Já... Kdo jsem?
Takže, jednoduše řečeno, jsem vlkodlačice. Je mi 17, (stav mého těla). Mám kluka, jmenuje se Nathan Priceon a jemu je 18. Je taky vlkodlak. Chodím na akademii Montana academy, s mojí dobrou kámoškou Iris K.K. Ann... Je fajn....
No, tak to je asi zatím všechno...
Malorik T.K. Ikafati

Tenhle blog

19. ledna 2012 v 13:07 | Malorin Ikafati
Věci na tomto blogu jsou smyšlené mnou, například články v deníku. Je to něco jako fantasy knížka, psaná formou deníku... Něco na tom ale pravdy je....

Poděkování: Tenhle příběh jsme vlastně s mojí kamarádkou nejdřív hrály jako hru. Moje kamarádka je Iris K.K. Ann, a i když to, co sem teď píšu, no, se na tom nijak nepodílí, co se týče vymýšlení, tak jí chci poděkovat, že mi dovolila použít její skutečnou přezdívku.... Díky Mrkající
Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti