Tady najdete něco o mě....
Tady najdete něco o tomhle blogu....
Malorin T.K. Ikafati

25. 1. 2012

25. ledna 2012 v 14:53 | Malorin Ikafati |  Deník
Slíbila jsem, že do svého deníku přidám lov, s Nathanem. Ale dřív jsem se sem nedostala, zítra píšeme, ehm, důležitou písemku a, ehm, jsme se ,,učily''. Ale vážně, zkoušely jsme se. Bylo to ze Sociologie stvoření noci. SSN. To je hrozný předmět. Nesnáším ho. A naše učitelka na SSN nám zadala dvě témata, takže píšeme z obou najednou. Plus k tomu přidala ještě jedno, co jsme dělali před Vánoci. Pak kdo je tu blázen.... No, nic, takže s Nathanem to večer bylo takhle:

Přišla jsem už v půl deváté a on nikde. Stála jsem před pokojem. Bylo asi třičtvrtě, když mě napadlo podívat se dovnitř. Na stole bylo spoustu svíček, všechny hořely. Popošla jsem s jistotu blíž. Jenže ta jistota byla moc přehnaná. Zakopla jsem o jakýsi provaz, který nějaký debil navázal od nohy postele až ke skříni. Hlavou se mi skoro stihla mihnout myšlenka na smrt upálením, ale jen skoro. Protože od ,,někud'' se ,,někdo'' objevil, chytil mě a políbil. Myslela jsem že ho zabiju....
,,Nathane, ty....'', pokusila jsem se něco namítnout.
Než jsem to ale stihla, umlčel mě jeho dlouhý polibek. Celkem jsem se uklidnila....
,,Hm... Málem jsi mě zabil....'', připomněla jsem.
,,Ale jen málem. Jdeme?'', smál se.
,,Jo... Co budeme dneska lovit?''
,,V lese se usadili noví jeleni. Jednoho jsem si vyhlídl, chytíme ho spolu.'', řekl Nathan.
Chvíli jsme jen mlčky šli, ale pak se ozval řev, něčeho jako je dinosaurus. Zastavila jsem se a otočila. Nenamáhala jsem se ho najít očima, cítila jsem kde je.
,,Ahojky, Remaine.'', řekla jsem, jako by se nestalo nic zvláštního.
,,Ahoj, jdete lovit? V tom případě vám nabízím jedinečný dopravní prostředek, platba bez DPH.'', ozval se Remain.
,,Ne, díky. Posledně jsi nás málem shodil... Vážně, dálkovou zbraň mám, ohněm se dá šíp ověnčit taky. A navíc nechceme, aby nám kořist upekl tvůj ohnivý smradlavý dech...'', okamžitě jsem odmítla.
,,Ale právě to potřebujeme. Remanie, nemohly bys zůstat tady a udržet nám tu OHNÍČEK? Jen hlavně ne požár, jako posledně....'', smazal mé námitky Nathan.
,,Jo, jasně... Čekám tu na vás...'', řekl Remain. Mezitím už si lehl a prsknul jiskru na hromadu dřeva co jsme si přinesli.

Odebrali jsme se ke stádu. Byli jsme naprosto tiší. Nathan mi mlčky ukázal jelena, na kterého budeme útočit. Nebyl úplně největší, nebyl to dominantní samec stáda. Ale kdybychom zabili jeho, stádo by se bez něj neobešlo a rozpadlo by se. Jedinci by nepřežili. Počkali jsme, dokud se náš jelen neodběhl napít. Nathan statečně vyrazil ze strany, kde stálo stádo. Já jsem vyrazila přímo k jelenovi, z jiného směru. Tady vám mohl uniknout jeden malý detail, a to, že ud začátku událostí tohoto odstavce jsme proměnění ve vlky. No nic. Jelena jsme nakonec chytili.

Ani si nedkoážete představit, jak úžasně umí Nathan mladého jelínka ochutit. Na Remainově plameni (ale ne přímo z té jeho smradlavé tlamy!!!!!!) jsme jelena ,,grilovali'' a jak už jsem zmínila, Nathan ho úžasně dochutil. Snědli jsme ho spolu (Remain dostal taky kousek :D), potom jsme se rozloučili s Remainem a odešli jsme ke klanu. Pak jsme s Nathanem seděli u svíček v pokoji a povídali jsme si... jen povídali. Strašně dlouho... No... dobře, tak nejen povídali. Taky jsme se líbali. Leželi jsme vedle sebe na posteli a sledovali oknem oblohu. Byly vidět hvězdy. Určili jsme pár souhvězdí... Pak jsme si ještě dlouho povídali. Podle mého předpokladu jsme okolo druhé ráno usnuli. Když jsem se probudila, Nathan už tam nebyl. Většinou, když spolu usínáme, ráno už ,,tam'' není. Převlékla jsem se a běžela jsem na MA. Bohužel teď už nemám čas napsat dnešní den. Ostatně, ten ještě neskončil. Teď běžím na naší ,,odpoledku''. Máme jí dneska od čtyř. A vůbec, ,,my'' nemusíme moc spát....
Malorin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti