Tady najdete něco o mě....
Tady najdete něco o tomhle blogu....
Malorin T.K. Ikafati

27. 2. 2012

27. února 2012 v 20:34 | Malorin Ikafati |  Deník
Ahoj.
Jo, já vím že jsem říkala že se tu přes Elidor neukážu... Když ono mi to nedalo :D...
Nathan byl včera úplně úžasnej. Přinesl mi asi čtyř-centimetrový zub Tagua, zavěšený na černém ,,kulatém'' provázku z kůže. Je krásný. Na jedné straně je vyrytý drak. A ten drak, mimochodem, je taky nádherný.
Pak jsme šli lovit. Tentokrát jsme se zaměřili na laňku. Byla asi třetí největší z početného stáda. Byla moc pěkná (a taky vypadala moc chutně...), měla dost vytrénované nohy. Na TUHLE laň si už z Elsa Tille muselo nechat zajít chuť hodně vlkodlaků, a to i v početných skupinách. My jsme byli jenom dva, a chtěli jsme večeřet :D. Nathan to zase obešel, potichu, ani lísteček se pod jeho krokem nepohnul. Já jsem laňku nahnala k soutěsce. Nathan už jí skoro měl, ale pak se stalo to, co se stalo všem lovcům. Laň vyskočila, odrazila se od skalní stěny, přeletěla nám přes hlavu a uháněla pryč. Vyrazila jsem za ní, Nathan hned za mnou. Ještě několikrát jsme ji Nathan nebo já už měli, jen tak tak utekla. Pak se stalo něco ošklivého. Nathan skočil po laňce, jenže ta mu uhnula a od se ,,nabodl'' pravou přední tlapou přímo na skalní výběžek. Já jsem, ještě než jsem zpozorovala co se stalo, skočila po uhýbající lani a.... no jo, chytla jsem jí. Jenže Nathan na tom tak dobře nebyl. Zavolala jsem na Remaina. Chvilku se nic neozývalo, ale pak se vznítila přední řada keřů před námi. Za těmi keři stál samosebou Remain. Po krátké domluvě jsem mu naložila všechno na záda, včetně Nathana ve vlčí podobě. Za chvilku už jsem jako člověk nasedala vedle černého vlka. Zajímavé. Snad ještě nikdy jsem nebyla s Nathanem tak, že bych byla člověk a on vlk. Jednou to bylo obráceně... No nic. S Remainem jsme zaletěli do sídla klanu, vyložili jsme veškerý zvířecí náklad (:)) a rozloučili jsme se.

Vzala jsem Nathana do srubu a začala jsem mu ošetřovat zraněnou tlapu. Pořád musel být ,,jako vlk''. Když jsem mu ji obvázala a zastavila krvácení, konečně se mohl proměnit.
Seděl vedle mě na posteli, koukali jsme oknem na hvězdy a rozmanitá souhvězdí. Hladila jsem ho po zraněné ruce. S pohledem z okna jsme si začali povídat. Pozici v sedě vystřídala ta v leže, vedle sebe. Pak jsme prostě nějak usnuli, nevím jak se to stalo.....



A dnešek? Nic zajímavého. Dnešek byl hrozně nespravedlivý.
Jako na spoustě dalších škol, i na té naší bývá soutěž v recitaci, přednesu. Vzhledem k tomu, že naše třídní nám o tom řekla v pátek (ostatní to věděli až dva měsíce dopředu), tudíž jsme na to měli jen tři dny, se z toho stala nespravedlnost č. 1 (:D)....
Měla jsem báseň z řeckých dějin, o Daidalovi a Ikarovi. Šla tam i Iris, měla vykousnutý textík z nějaké knížky. Dostala jsem druhé místo (:/), Anis třetí. Nějaká holka, ta co měla to první (říkala to moc hezky, fakt), mohla postoupit dál. My ostatní ne. Byli jsme třetí katergorie. Kategorie je nultá, první, druhá, třetí a čtvrtá. Ve všech kategoriích, kromě té naší, postoupili všichni s nějakým umístěním = nespravedlnost č. 2. Ale zase, ta holka s prvním místem asi nebude moci jít na další kolo, takže půjdu já. A Iris mi slíbila, že tam půjde se mnou...
Po té soutěži jsem si šla vyzvednout opravený luk (jeden idiot mi rozstřihl ,,koženou gumku''). A na mě si hezky opravář navýšil cenu, hezky si vydělal... No nic, přešla jsem to... Ale, nespravedlnost č. 3. Pak ještě bylo č. 4, ale už nemám moc času, takže,

Ahoooooj,
Malorin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti